– dochází ke zrovnoprávnění elektronických dokladů (doklad je vystaven a obdržen elektronicky) s listinnými doklady;

– převod dokladu z jedné podoby do druhé s povinností neměnnosti obsahu, za neměnnost obsahu ručí ten, kdo konverzi dokladu provedl;

– zůstává souhlas příjemce s přijetím a vystavením elektronického dokladu,

– § 34 uvádí pravidla pro zajištění věrohodnosti, neporušenosti obsahu a čitelnosti daňových dokladů po celou archivační dobu daňových dokladů (stále 10 let).Věrohodnost by měla být zajištěná „auditní stopou“ – tj. prokázáním souvislosti mezi dokladem a skutečným plněním.

Nově se ruší povinnost doplňovat údaje přímo na daňovém dokladu nebo zjednodušeném daňovém dokladu a to i v případě přenesení daňové povinnosti, neboť obsah daňových dokladů v listinné a elektronické podobě musí zůstat po celou dobu uchovávání nezměněn. Povinnost doplnit některé údaje se přesouvá do evidence pro daňové účely (nový § 100a). Zrušením § 35 odst. 3 přestává platit skutečnost, že datum doplnění údajů na daňovém dokladu je považováno za datum vystavení daňového dokladu. Za datum vystavení daňového dokladu bude nově považováno (rovněž i pro účely § 25) datum vystavení daňového dokladuuvedené vystavovatelem dokladu. Toto má návaznost na vznik daňové povinnosti při pořízení zboží z jiného členského státu, kdy vzniká daňová povinnost též v návaznosti na vystavení daňového dokladu.

TOPlist